Vyrazil jsem sám v pátek odpoledne, za velmi deštivého počasí směr Brno. Cílem byla bývalá závodní trať Brno-Soběšice, kde kdysi závodila i slavná Eliška Junková. Cesta byla úmorná, plná kolon a uzavírek. Když už jsem byl konečně na místě v areálu startu, zkontaktoval jsem se s organizátorem a ten pro mě poslal auto, které mě bezpečně provedlo přes noční Brno, až do místní klubovny VCC Brno. Tam jsem konečně poznal tu pravou moravskou srdečnost. I když mě nikdo neznal, posadili mě ke stolu a po únavné cestě mě nakrmili a napojili. Dlouho do noci jsme pak, nad sklenicí burčáku, probírali věci týkající se našich koníčků a vyprávěli si zážitky z minulých ročníků závodu.
Ráno, již od půl deváté, byla uzavřena trať od běžného provozu a začaly tréninkové rozjížďky. Na místo se sjelo dvě stě motocyklů a sto automobilů, v převážné míře vyrobených před rokem 1945. Po tréninku následovaly dvě ostré jízdy, kde se měřil čas od startu do cíle a pak takzvaná jízda pravidelnosti, kde rozhodoval co nejmenší rozdíl času z oněch dvou jízd. Stroje, které se sešly na trati, byly opravdu skvostné a občas až přecházel zrak. Co se týče mého reprezentování klubu VCC Sturm, umístil jsem se na 57. místě z cca dvě stě kusů jednostopé techniky na startovní listině. Po odjetí všech jízd následovala módní přehlídka dobových oděvů a nakonec slavnostní vyhlášení.
Poslední večer byl opět ve znamení přátelského posezení na klubovně. Překvapilo mě, že i zde platí pravidlo, že jakmile je po všem, do všech jak když střelí a z tří set účastníků zbude hrstka, co si tento víkend chtějí užít až do konce.
V neděli ráno jsem již vyrazil s kolegou s Zündapp KS600 z VCC Dvůr Králové k domovu, cesta ubíhala již v hezkém počasí a po obědě jsem byl doma. Už se těším na příště.
