V pátek 19.května jsme se ve večerních hodinách postupně sjížděli na Slovensku v kempu Kamenný mlýn u Malacek, kde byl sraz účastníků osmého ročníku Záhoráckých písků. Tohoto srazu se náš klub účastní pravidelně a patří dle mého názoru a myslím, že ne jen podle mne, k tomu nejlepšímu, čeho se v dnešní době můžete účastnit. Velkou zásluhu na tom má vojenský výcvikový prostor, který je celý na pískovém základě. Taktéž organizačně je celá akce velmi dobře zajištěna.
Pro letošní rok jsme se rozhodli, že vyrazíme na třech saharách (dvou BMW a jednom Zündappu) a pásovce (NSU). Všichni jsme s našimi stroji na podvalnících zdárně dorazili do kempu, potíže začaly až v sobotu.
Už při sjíždění pásovky z podvalníku se začaly z diferenciálu ozývat podivné rány. Dojel jsem do prostoru seřadiště a výstavy strojů, ale při následném výjezdu na trať se mi zasekl diferenciál a stroj přestal zatáčet. Musel jsem ho proto odstavit a na trať jsem vyrazil jako smutný spolujezdec na BMW. Po ujetí asi osmi km přestala fungovat jedna z motorek. Problémy s magnetkou, následovala oprava a jelo se dál, na dvacátém km porucha na další motorce, následovala výměna svíčky a vyčištění karburátoru a jelo se dál. Tím jsme si všechnu smůlu vyčerpali a do cíle, který byl dle itineráře ve vzdálenosti 87km od startu jsme dorazili bez problémů.
Večer pak následovala zábava s živou produkcí folkové kapely a konzumace vyhraných cen, devíti lahví bílého vína, vesměs cen za účast a za největší smolaře.
V neděli pak bezproblémový návrat do vlasti a domů.
Myslím, že mluvím za všechny zúčastněné, když řeknu, že se akce vydařila a už se těšíme na další ročník.
