Od čtvrtka 26. do neděle 29. května se konal druhý ročník srazu ve Florencii. Z domova jsem s Hertou na podvalníku vyrazil už v úterý, abych se podíval k moři. Do městečka Bivigliano, kde se konal sraz jsem dorazil ve čtvrtek odpoledne, abych stihl odpolední projížďku. Herta trochu zlobila a přehřívala se, ale nakonec si dala říct a jela jak vystřelená z praku. Čtvrteční projížďku jsem jel jako jediný čech, ale večer v restauraci, kde byla společná večeře jsme se sešli všichni - 6 českých motorek a jeden KdF82. Ze 30 zúčastněných motorek a 4 KdF82 myslím docela slušná česká účast. Přijeli kamarádi z Německa, Rakouska a samozřejmě Itálie, tak jsme byli pestrá skupina stejně postižených bláznů. Nejsem jazykově zrovna moc nadán, ale mezi lidma se stejnou " krevní skupinou" to nebyl žádný problém a při dobrém italském víně a několika chodovém menu proběhl večer ve velmi kamarádské atmosféře. Pátek ráno jsme vyrazili již v 9 hodin na celodenní projížďku po okolí Florencie. Nádherná krajina, azurové nebe, parta kamarádů, fungující motorka, co víc si přát. V poledne opět několika chodové menu k prasknutí a cesta zpět. Celkem jsme ujeli 140km nádhernou italskou krajinou a tak jsme se příjemně unaveni vydali do restaurace na společnou večeři. Restaurace byla na fantastickém místě s výhledem na večerní Florencii. Menu bylo likvidační. Vůbec nechápu jak je možné, že jsou italové hubení, když takhle žerou. Posilněni italským vínem a přežráni k prasknutí jsme vyrazili zpět do Biviglione. S rosvícenými světli jsme pádili jak o život zpět. Asi po 3 km jsem projel nějakou dírou a ten otřes způsobil, že mi praskla žárovka ve světle. Byl to docela šok, jet do čenočerné tmy. A tak jsem na plný plyn vyrazil za vzdalujícími se kamarády. Byla to jízda jak o život, ale podařilo se mi ty dvě "červené bludičky" před sebou dojet a udržet se jich až do cíle. Sobota nás opět uvítala italským sluníčkem a v 9 hodin jsme vyrazili, tentokrát směr Florencie - mé černé můry z minulého ročníku, kdy jsem se ztratil uprostřed města a bloudil tam 2 hodiny. Tentokrát jsem se držel domorodců jak klíště. S přestávkou před kostelem a krásnou vyhlídkou na centrum Florencie se všem téměř společně podařilo projet městem a vyrazit do kraje Cianti, kraje vína a oliv. Je to nádherná krajina s vesničkami, ohromnými vinicemi a olivovými háji. Oběd v restauraci s nádherným výhledem a návrat přes Florenci zpět do Biviglione. Na neděli byla naplánovaná dopolední projížďka, ale všechny nás děsila 1000 kilometrová zpáteční cesta a ještě mělo od rána pršet a tak jsme naložily stroje již v sobotu, se všemi se rozloučili a v časných ranních hodinách vyrazily zpět. Cesta byla únavná, zácpy v Alpách, ale už se zas těšíme na další ročník.
Komentáře
Na předposlední fotce je pan Ledinský, nebo se mi to zdá?