Dne 23.června se uskutečnilo plavání vodníků na Orlické přehradě. 5 kusů KdF166 a jeden KdF82 se potkalo již v pátek 22.června na Brdech. Pěkný večer v družné zábavě při pojídání ovarových kolen a popíjení pívečka a v jednu hodinu rychle na kutě, protože v 7 se vstává a v 8 je odjezd. Nebylo to sice jako v Německu, ale v 8,10 se dala kolona do pohybu směr Orlík. U pumpy v Orlíku nad Vltavou už na nás čekaly další 4 KdF166 a jeden KdF82. Po přivítání jsme se společně vydali směr Štědronín. Cestou se od nás odpojily KdF82, které jely na Zvíkovský most očekávat náš průjezd. V campu Štědronín Plazy jsme vjely do Otavy a po vodě vyrazili směr Zvíkov. Po obeplutí hradu a vplutí do Vltavy se 4 "závodníci" vydali opačným směrem do Týna nad Vltavou. Veškeré mávání a telefonování bylo marné a tak jsem musel poprosit projíždějící motorový člun, aby je dohnal a otočil správným směrem. Při otáčení vyjel jeden KdF166 z vody a vypouštěl nateklou vodu. Opravil čerpadlo a vyplul správným směrem. Postupně se začalo zhoršovat počasí. Sluníčko se schovalo za mraky, na široké vodní hladině se rozfoukal vítr a zvedal nepříjemné vlny. Celá kolona se roztáhla na délku asi jednoho kilometru a každý uháněla do cíle, který byl naplánován v autocampu Velký vír. Po uplutí asi 5 km jsem spatřil na břehu opět vodníka, který vypouští vodu, spojil jsem se s ním telefonicky, protože pokřikování přes vodu bylo marné. Zjistil jsem, že mu nateklo moc vody a má zaplavený motor. Zaplať pánbůh se mu podařilo vyjet na břeh, než motor umřel. Podle hesla, když nemůžeš zjistit kudy teče dovnitř, naplň vnitřek a uvidíš kudy teče ven, jsme zjistili, že neměl utěsněnou hřídel vrtule a tak mu teklo dovnitř jako z kohoutku a čerpadlo to nemohlo zvládnout. Po utěsnění a vyčerpání vody auto zatlačili zpět do vody, ale protože měl vodu v motorovém oleji nepokusili se ho ani nastartovat a zapřáhli ho za jiného KdF166. Táhnout vodníka vodníkem po vodě je zajímavá zkušenost. Nedá se zatáčet, řidiče ale napadlo zapnout přední náhon a roztočit kola. Sice špatně, ale již zatáčet šlo. Já jsem zatím zmapoval výjezd z vody, který byl asi po půl kilometru. Přepřáhli jsme a já vytrhl vodníka z vody a po souši ho dotáhl až do Velkého víru, kam mezitím postupně dopluli ostatní kamarádi. Na vrátnici už na nás čekala Policie ČR s tím, že uvědomělý občan podal udání na plavbu aut ve vodě. Předložili jsme jim platné lodní doklady a tím byla záležitost uzavřena. Při výjezdu z vody se jednomu zatím málo prověřenému stroji roztrhla převodovka a auto se stalo nepojízdným. Majitel si musel zajet pro podvalník a auto odtáhnout. Stejná parta jako v pátek pak zůstala v autocampu přes noc. Večer ještě majitel vyměnil olej v motoru a motor nastartoval. Opekli jsme pár buřtů a unaveni padli do spacáků. V neděli ráno jsme se rozloučili s tím, že se zas sejdeme za měsíc u Litoměřic a vyrazili směr domov.
-gk-
