Letos Vám Rückmarsch podáme jako příběh jednoho z účastníků, Zugführera Wenzela Wiesnera. Nahlédneme do jeho válečného deníku.......
---------------------
Část první
28. dubna 1945
Polní četník mu podal soldbuch a mávl rukou. Vem tě čert, pomyslel si, když se náklaďáky daly znovu do pohybu. Muži okolo se znovu usadili a začali se bavit. Muži… kluci. Vybavila se mu vzpomínka na chvíli, kdy v lednu 1938 přišel do rekrutačního střediska SS Verfüngungstruppe v München. Přesně takový kluci tam byli s ním, blesklo mu hlavou. Většina z nich zmizela v posledních pěti letech na bojištích Evropy a většinu těch, co zbyli to brzy čeká. Tihle hoši z kadetky v Miroschau vypadali odhodlaně a odvaha jim nechyběla. Těm bych chtěl velet, napadlo ho, obdivoval je a litoval zároveň.
V cestovním příkaze, který měl v ruce, bylo napsáno Aussergefilde in Böhmerwald. Složil ho a zadíval se na fotografii dívky, která mu vypadla z kapsy. Naposledy se viděli na začátku dubna, kdy za ním přijela do pražského lazaretu. Slíbil jí, že se k ní vrátí a snad tomu v té chvíli i věřil. Rychle vyhnal z mysli vzpomínku na tohle setkání. Pošoupl si batoh pod hlavu a stáhl čepici do očí.
Auta pomalu projela Klattau a mířila k Schüttenhofen. Den se přehoupl do druhé poloviny a krásné jarní počasí dávalo zapomenout na vše kolem. Bylo 28. dubna 1945 a do konce války chybělo deset dní.
---------------------
Část druhá
29. dubna 1945
Za úsvitu vyrazila jeho skupina z Aussergefilde směrem na východ s rozkazem vybrat vhodné místo pro tábor v okolí města Winterberg. Předcházející večer se seznámil se všemi ostatními veliteli Kampgruppe, jejímž úkolem bylo krýt jižní křídlo Böhmerwald. Byli tu vojáci Waffen SS z nejrůznějších koutů Evropy, armádní sturmpionieři, infanteristi a dokonce několik fallschirmjägerů. Skupina měla kompletní zázemí včetně několika kuchařů.
Po zhruba třiceti kilometrech a chvíli hledání se jim podařilo najít vhodné místo. Rozmístil hlídky pro zajištění okolí a vyslal motospojku pro navedení kolony. Ta dorazila do hodiny a les se začal plnit vojáky. Někteří stavěli přístřešky, jiní kladli nástrahy, další budovali hlídková a obranná postavení. Motohlídky prozkoumávali nejbližší okolí a doplňovali do mapy důležité informace. Chvíli po poledni přišlo několik zpráv. Dvě z nich byly zásadní. Průzkum vedlejší jednotky hlásil, že v operačním prostoru KG je pohybuje nepřátelská kolona a také to, že v této koloně byly viděny vozidla britských SAS. Znal je už z Normandie, tvrdý a nepříjemný soupeř, který přijde odnikud a nese smrt.
Velitel KG, stabsfeldwebel Hans Kloss, vybral skupinu sturmpionierů pro vytvoření zátarasu na cestě a přepad. V záloze zůstávalo družstvo Waffen SS. Po několika hodinách čekání se v lese ozval hukot motorů. Před zátarasem zabrzdil džíp SAS, do kterého v tu chvíli začali sturmpionieři pálit jako šílení. Část posádky padla, zbytek ale zvládl vyskočit a zaujmout obranné pozice. Z lesa se vynořili další britové, následovaní americkými vojáky. Boj byl tvrdý a krátký, američané se ještě pokusili obrátit štěstěnu k sobě tím, že objeli pozice útočníků a vpadli jim do zad. V tu chvíli se zapojila do boje záloha SS a donutila je opět ustoupit.
Bylo jasné, že američané jsou blízko a proto po dohodě s velením vyslal dvě hlídky v autech na průzkum blízkého okolí s cílem najít jejich tábor a štáb. Den se blížil ke konci a zdálo se, že se k nim štěstěna naposledy otočila čelem.
---------------------
Část třetí
30. duben 1945
Vstal po pár hodinách spánku a vyrazil na štáb. Jedna z motohlídek nad ránem objevila americké ležení. Začal burcovat své muže a za chvíli už bublalo několik motorů nákladáků, na nichž byla přepadová gruppe. Americké pozice byly asi kilometr severozápadně od vesničky Kleine Zdikau. Přiblížit se od hlavní silnice považoval za nebezpežné, proto vedl celou kolonu do obce Jaroskau, ležící východně od předpokládané pozice. Skupina se rozvinula ve stráni, asi kilometr od tábora. Bohužel celý prostor byl velmi přehledný a půlpalcové kulomety na americké technice vypadaly hrozivě. Nechtěl hnát lidi na jatka, ačkoliv by zřejmě vyhráli. Pečlivě zakreslil pozice a dohodl s armádním velitelem vysazení dvou průzkumníků. Pak rozhodl o návratu.
Jelikož se smyčka kolem německých pozic začala stahovat, byly posílený hlídky. Také byla obsazena vyvýšenina u přístupové cesty, ze které bylo možno dobře pozorovat provoz v okolí tábora. Odpoledne byla doručena další zpráva o pohybu amerického konvoje. Rychlá kontrola terénu a výběr místa pro přepad byly dílem hodiny. Mezitím se od amerických pozic vrátili průzkumníci se zajímavým "dárkem" - zajatcem. Ten byl podroben pečlivému výslechu a informace předány k dalšímu zpracování.
Přepadová skupina obsadila úvozovou cestu a vyčkávala na příjezd nepřítele. Ležel vedle kulometčíka a čekal. Vítr si pohrávala s listy stromů. Několikrát se mu zdálo, že slyší motory, ale vysílačka od kontrolní hlídky mlčela. Pak se rozezněla a bylo jasné, že se bitva blíží. V zatáčce se objevil džíp a pomalu sjížděl proti kulometu. Ještě chvíli, ještě metr... pal! MG42 byl neúprosný. Muži padali na obou stranách, v jednu chvíli se mu zdálo, že slyší střelbu z levého křídla. Mezi něj a kulometčíka skočili dva mladíci v baretech se zbraněmi v rukou. V tu chvíli se za nimi ozvala pomalá dávka z MP38. Willy, ten skvělý mizera, blesklo mu hlavou, když se díval na svého přítele, který mu právě zachránil život. Zbytek americké kolony se opět stáhl, ale jeden z poddůstojníků přišel s bílou vlajkou. Řekl jim, že chce zpět uneseného vojáka a nabídl za něj deset německých vojáků. Dohoda o výměně byla dílem okamžiku.
Dva náklaďáky a KDF82 vyrazily za soumraku. Asi půl hodiny po jejich odjezdu vyhlásila hlídka na příjezdové cestě k táboru poplach. SAS testovali obranu rychlým nájezdem. Ten se podařilo odrazit, stejně jako stejnou následujíci akci. Německé pozice byly prozrazeny dvěma armádními dezertéry a bylo jasné, že přijde tvrdá noc. Důkazem toho byl následující útok na kolonu, která se vracela z předání zajatců. SAS buď přehlédli nebo prostě ignorovali bílou vlajku v prvním KDF a řidiče s velitelem kolony zastřelili. Polní četník, který seděl vzadu byl vzat do zajetí. Příjezd dalších vozů kolony brity vyrušil a ti zmizeli v temnotě tak, jak se objevili.
Moc nad tím nepřemýšlel. Už z Normadie byl na podobné případy zvyklý. Věděl, že teď se bude hrát tvrdě, bez pravidel a že je čas tábor přestěhovat, pokud nechtěli mít zítra americké tanky mezi stany.
---------------------
Část čtvrtá
1. květen 1945
Vstal ještě před úsvitem a vzbudil své muže. Nařídil sbalit věci a připravit se k přesunu, ke kterému dostal hned po rozednění rozkaz. Úkol byl stejný, jako před dvěma dny. Vyrazit s průzkumnou skupinou severozápadní směrem, protáhnout se okolo amerických pozic a najít vhodné místo z zaujmutí obrany ve městě Bergreichenstein. Cesta ubíhala rychle a bez komplikací. Kraj se probouzel do jarního rána a nepřítel zřejmě ještě spal.
Na okraji města našli vhodné místo, kde nízké větve stromů dostatečně kryly ležení a přilehlá úvozová cesta techniku. Hlavní skupina dorazila o hodinu a půl později. Štábní kolona se spolu s kuchaři usadila na nedalekém statku. Ještě během dopoledne vyslal několik průzkumných motohlídek, jednu směrem Langendorf a Budaschutz, další na Annathal a Hartmanitz. Mezitím podle rozkazu velitele Klosse ve spolupráci s velitelem armádní skupiny rozestavili hlídky.
Jedna z hlídek se vrátila s informací, že v osadě Pawinow u Hartmanitz narazila na americké vojáky. Řekl Willymu, ať připraví auto a sežene ještě jednoho muže. Ohlásil veliteli zjištěné skutečnosti a dostal souhlas k průzkumné akci. Vyrazili během deseti minut a stočili se na silnici, které vedla na Langendorf. Po pár stovkách metrů zastavili, ukryli auto v porostu a z křoví pozorovali pohyb kolem Bergreichenstein. Zvuky jarní přírody přerušil hukot motoru. Po silnici přijížděl malý nákladní automobil s vozíkem, podle značení britský. Rychle přemýšlel - zastavit, nebo zničit. V hlavě mu proběhla včerejší noc a už neváhal - k palbě připravit - PAL! Dva samopaly a Mauser se zakously do kabiny a chvilku později i do korby. Z ní ještě někdo stihl vystřelit, ale auto už zastavilo na cestě. Bylo to družstvo SAS, které naštěstí nebylo kryté těžce ozbrojeným džípem. Asi osm lidí, kteří teď leželi zhroucení na korbě a v kabině. V rychlosti prohlédl věci a pak nasedli zpět do KDF. Nemínil čekat, až se objeví další nepřátelé. Jejich úkol byl jiný, propátrat prostor Annathal-Hartmanitz-Pawinow. Následující dvě hodiny však nepřinesly žádný výsledek a proto se vrátili zpět. Přes tento neúspěch rozhodl velitel o vyslání dalších dvou průzkumů, tentokrát do okolí vsi Trippschen. Ty se vrátily po několika hodinách s informací, že ve svěřeném úseku objevily americké pozice.
Stabsfeldwebel Kloss začal připravovat útočnou skupinu, když se ze štábu přiřítila motospojka. Byl jediný, komu se podařilo utéci při americkém útoku. Štáb přestal existovat, s ním zmizelo i zázemí. Odjezd útočné skupiny se výrazně zrychlil. Dva náklaďáky vyrazily na cestu, naložené vojáky. Během přesunu je dohnala americká hlídka na džípu, ale soutředěnou střelbou a hlavně za použití granátů se ji podařilo zneškodnit. Muži na korbě stačili ještě předat zprávu o setkání s američany a pak ztratili spojení. Tahle poloviční informace však způsobila poplach v německém táboře. Armádní velitel ji vyhodnotil tak, že je přepadová skupina zničena a tuto informaci předal i zbytku mužstva.
Chvilku přemýšlel - pokud jsou všichni zajatí nebo mrtvý, dá se očekávat útok, který dorazí zbytek. Rychle vzbudil všechny své muže a sestavil je do kruhové obrany. Armádní velitel udělal to samé o pár metrů níže. Minuty, hodiny, čekání. V dálce zazněl motor náklaďáku. Německého náklaďáku. Znovu upozornil muže, aby byli opatrní. Pamatoval si podobné průniky nepřátel ukořistěným auty. Z auta však vyskočil německý voják, člen jeho skupiny. Vysvětlil jim, jak to bylo s americkým přepadem kolony i to, že celý úder proti americkým pozicím běží podle původního plánu. V atmosféře nervozity to byly skvělé zprávy. Rozdělil svým mužům hlídky a zbytek poslal spát. Během noci se přepadová skupina vrátila i s cenným úlovkem. Podařilo se jim zajmout vyzbrojený džíp SAS i s čtyřmi členy posádky a zničit další techniku v americkém táboře. Zajatci byli v rychlosti vyslechnuti a předáni do zázemí. Možná není vše ztraceno, pomyslel si, poslední hodiny mu znovu dávaly naději.
------------------
Část pátá, poslední
2. květen 1945
Ráno přivezla motospojka nové rozkazy. Měli vyztužit obranu v ose Neuren-Klattau, což znamenalo další přesun, tentokrát k vesnici Teinitzl. Odjezd by naplánován na dopolední hodiny. Druhá obálka byla označena jako "neodkladná" s tím, že je nutno ji přečíst celému mužstvu. Otevřel ji a začetl se do dva dny staré informace, která už se beztak mezi mužstvem věděla. Adolf Hitler zemřel při obraně Berlína. Nijak zvlášť to s ním nepohnulo. Za šest let viděl umírat desítky, stovky lidí, z nichž někteří mu byli skoro bratry. Tohle nebylo o nic horší. Předal zprávu veliteli Klossovi, který jej požádal, aby ji tlumočil mužstvu. To se stalo chvíli před odjezdem. Ani mezi vojáky nebylo vidět velké pohnutí. Smrt byla všude okolo, potkávali ji každý den.
Kolona vyrazila odděleně, za místo srazu byla určena obec Běšin. Po slabé hodince jízdy tam dorazili a v malých intervalech za nimi další vozidla jejich skupiny. Nakonec se k nim připojilo několik štábních vozů z velitelství nové skupiny, do které byli přiděleni. Další přesun běžel rychle a za chvíli projížděli Teinitzl. Seděl ve druhém vozidle a snažil se udržet rozhled. Kolona dle mapy vyrazila po úvozové cestě na západ.
Nezdálo se mu to. Něco bylo špatně. Natáhl závěr samopalu a znovu se rozhlédl. Z lesíka na pravé straně vyjel džíp s pulpalcem a začal střílet. "Přidej, musíme se schovat v tom úvozu", zařval na Willyho a nazdařbůh vypalil dávku ze samopalu. KDF letělo úvozem, když se z okolních křoví začaly ozývat výstřely. Willy zabrzdil a pomalu se zhroutil na volant. Se samopalem v ruce vyskočil z auta a chtěl střílet, když ho něco strašlivě udeřilo do přilby. Ztratil vědomí a svět kolem zčernal. Nevěděl, jak dlouho tam ležel, když ho probral americký zdravotník. Další voják ho odvedl k dalším zajatým vojákům. Důstojník SAS si z nich vybíral ty, které postupně prohledávali. Promáčklá helma spadla na zem vedle opasku, obsah maptašky se válel všude okolo. Mezi doklady a rozkazy zahlédl fotky dívky odněkud ze Sudetenland. Byla zmuchlaná a špinavá. Důstojník si všiml jeho pohnutí a pozorně se zadíval do papírů na zemi. Sehnul se pro fotku a dopíval se mu dlouze do očí. Odklopil mu náprsní kapsu a schoval do ní fotku. "Next", řekl poddůstojníkovi, který stál vedle. Válka pro něj skončila.
Fotografie neslouží k podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka dle paragrafu 260, trestního zákona č. 140/1961 Sb.!
-sw-
