7. června jsem se s dalšími deseti kamarády v Rakousko - Uherských čepicích vypravil z pražského letiště směr Novosibirsk. Přímý let trval 6 hodin a po přistání a odbavení jsme se vítali s našimi ruskými kamarády. Odvezli nás na místo konání akce, které je asi 40km za městem a přestože bylo kolem 3. hodiny ranní čekalo na nás několik kamarádů, kteří nás chtěli uvítat a pohostit. Po boršči, klobáskách a samohonce jsme na 3 hodiny ulehli do sena v předem připravených stanech. Sobota byla ve znamení občasných přeháněk, setkávání s kamarády, které jsme potkali na Ohni před třemi lety a příprav na ukázky bojů z různých období historie. V poledne jsme nastoupili k přehlídce zúčastněných klubů vojenské historie. V jednu hodinu začala první bojová ukázka a to bojů v Afganistánu, následovaly ukázky rytířských soubojů, husitské vozové hradby a další. Ve 3 hodiny jsme přišli na řadu mi v uniformách Rakousko- Uherské armády z roku 1917 a proti nám Carská armáda. Po urputných bojích byl dojednán smír a ukončení bojových akci. Poprvé za 25 let mého válčení bitva skončila smírem. Po ukončení naší ukázky jsme ještě počkali na vrcholnou ukázku a to z 2. sv. války mezi Německou a Rudou armádou. Ukázka pěkná, z mého pohledu málo techniky, ale nadšení a ruské URÁ byly ohromné. Po ukončení bojových ukázek jsme se vydali na obchůzku po dobových táborech a opět srdečné vítání, rozhovory, jídlo, vodka, samogon, medoucha, koňak, víno. No prostě pěknej večírek. Neděle byla už jen ve znamení loučení s kamarády, slibování našeho opětovného návratu a zajištění léčby zlomené nohy jednoho z našich členů. Domů jsme se vrátili až za dalších 5 dní, které jsme strávili u Obské přehrady, ve městě Novosibirsk a okolí. No snad se tam zase vrátím, bylo tam dobře.
