V pátek 25.5. jsem s Thórem na podvalníku vyrazil do 350km vzdáleného města Stammheim, ve kterém je krásné army muzeum a v jehož prostorech se konal 51. Sraz klubu DISG e.V.
Jedná se o starý fungující klub, jehož členové se s vozy KdF vydávají na dlouhé plavby po evropských řekách, ale i jízdy po ose severní Afrikou, nebo Norskem. Rád jsem se vždy koukal na jejich klubové stránky a snil si o tom, že jednou vyrazím s nimi. A tento sen se mi splnil.
Již při mém příjezdu stálo před muzeem asi 15 vodníků a 5 kaďourů, srdce mi hned poskočilo radostí. Večer jsme poseděli v příjemné hospůdce a těšili se na zítřejší plavby.
V sobotu ráno se na ploše u muzea shromáždilo 30 KdF166 a asi 12KdF82 + 1 ruský Mož a 3 pro mne neznámé amphicary. Okolo 10. hodiny jsme vyrazili ve dvou kolonách na projíždku. Jedna kolona se skládala z plavacích aut a druhá z terénních. Celý rozechvělý jsem se zařadil do plavací kolony a vyrazil nádhernou, upravenou, německou krajinou k řece Main. Po sjezdu do vody jsme vyrazili po proudu na asi 10 km plavbu. Nádhera, nádhera, nádhera, nemám slova. Přes 30 plovoucích aut, modré nebe, krajina kolem vody. Vše fungovalo, jen pan Vaníček měl nehodu, uvízl na mělčině, ale po vysvobození pokračoval v plavbě. Okolo poledne jsme dopluli do cíle, kde nás čekal výdej eintopfu a jelo se zpět. Po příjezdu k muzeu se někteří zúčastnili terénního blbnutí. Byl jsem jedním z nich a stálo to za to. Následovala debata se stejnými blázny jako jsem já a jazyková bariéra téměř neexistovala. Strávili jsme příjemný večer opět v hospůdce a musím říct, že německé pivo vůbec není tak hrozné a každé další je vždy lepší.
Nedělní ráno nás přivítalo zamračenou oblohou. Okolo 10. hodiny jsme opět ve dvou kolonách vyrazili. Tentokrát se jel jiný úsek řeky Main a musím říct, že ještě krásnější. Tentokrát jsem jediný problém měl já, po 8km jsem raději vyjel z vody a vypustil tu která mi do vozu natekla, ale za 5 minut jsem již uháněl za ostatními. Všichni mají čerpadla a utěsněná auta, protože plavou pravidelně, to musím ještě doladit. Následoval společný oběd a návrat k muzeu. V Německu je pondělí 28.5. svátek, tak nikdo nikam nespěchal a všichni se těšili na večer, já bohužel musel vyrazit na zpáteční cestu. Ještě jsem si prohlédl muzeum a musím uznat, že velmi bohatě zásobené nádhernými exponáty, v případě vaší cesty do těchto míst, vřele doporučuji.
Cesta zpět proběhla bez problémů a již se soumrakem jsem Thóra uklízel zpět do garáže. Byla to zajímavá akce. Němci nehledí tolik na originalitu vozů v doplňcích, ale zato jim skvěle fungujou. Vyměnili jsme si kontakty a slíbili, že se zas potkáme. Již se těším.
