Ve dnech 21. až 24. července se konal již 20. ročník srazu v rakouských Alpách. Na sraz jsem s Hertou dorazil až ve čtvrtek večer a o čtvrteční projížďku jsem přišel. O to víc jsem byl natěšen na páteční vyjížďku a v 8.50 jsem byl již plně připraven, neboť start byl naplánován na 9. hodinu. A jak je zde zvykem, v 9 se opravdu vyjelo. 75km po alpskách silnicích nás dovedlo do uzavřeného vojenského prostoru. Zde se k naší koloně 20sahar, 3 Puchů a asi 20aut /KdF82, KdF166, Willis, Dodge, Pinzgauer ../přidal ještě nádherný Steyr pásák s přívěsem a několik vojenských speciálů. Následovala terénní projížďka po alpských vrcholech, která nás dovedla až do výšky 2500m.n.m. Zde už začaly mít některé stroje problémy a začal se jim vařit benzín v nádržích.Bohužel i Herta zazlobila a odmítla pokračovat ve stoupání. Musel jsem ji nechat vychladnout a vyměnit svíčky. Potom ale vyrazila jak vystřelená z praku. Nejvyššího vrcholu pak dosáhla s naprostým přehledem se zařazenou terénní 2. Ráda jezdí švihem a jízda v pomalu stoupající koloně jí nevyhovuje. Jako v každém vojenském prostoru, který jsem navštívil mne i zde dostala nádherná příroda. Celý prostor je jedna velká "japonská zahrda". Nízké borovice rostoucí na kamenech, potůčky a jezírka a mezi tím všemožné kytičky. Následoval oběd a výjezd z vojenského prostoru. Téměř současně s výjezdem přišla i alpská průtrž mračen. Cesta zpět byla provázena střídavými přeprškami a tak jsme se již těšili do tepla. Následovalo večerní posezení s kamarády a o půlnoci rychle na kutě, protože sobotní projížďka začínala již v 8.30. A tak se stalo, opravdu v 8.30 jsme vyrazili. Nejdříve silnice a potom opět šotolinový trhák. Vystoupali jsme mezi alpské velikány k nádherné horské chtě, kde byl oběd při živé hudbě. Bylo to velmi příjemné posezení. Bohužel po jídle opět přišel déšť a ten nás provázel až domů. Celkem jsme v sobotu ujeli 130km, z toho asi 100km po silnicích a 30km terénem. Po návratu jsme si na hotelu dopřáli sauničku a pak jsme zrelaksováni dorazili na společnou večeři. U příležitosti 20. výročí byla prasečí hostina a dva čuníci zmizeli v našich žaludcích během hodiny.K tomu pšeničné nepasterizované pivo a tak jsme usínali s pocitem nádherně stráveného dne. Na neděli byla naplánovaná jen dopolední projížďka spojená s návštěvou mše pod širým nebem a posvěcením techniky. Ráno jsem proto Hertu vypucoval od nánosu bahna a prachu a vyrazili jsme. Zajímavá zkušenost, bůh je zde součástí běžného života a na mši se sešly všechny věkové generace. Spolu s naší technikou byl požehnán i nový policejní vůz, hasišský vůz, pracovní náklaďák a mnoho osobních vozů. Po mši jsme vyrazili na nádhernou vyhlídku nad štubajským údolím, kde jsme sraz zakončili nedělním obědem. Pak už jen naložení a návrat domů. Tak zase za rok.
